20 MESIAC

Tajný plán

By On September 21,14

Miško zbožňuje šmykľavky, krátke, dlhé, pomalé aj rýchle. Zo začiatku sa šmýkal pobruchu, no pred niekoľkými týždňami sa sám odhodlal a šmykol sa dolu po zadku. Odvtedy striedal tieto dva spôsoby šmýkania sa podľa prudkosti šmykľavky. Keď bola veľmi prudká, zdolal ju po bruchu a keď pomalá, pustil sa posediačky.

smyklavka

Šmykľavka, ktorú sme objavili na dovolenke bola rýchla a dlhá. Ale preto, že mal Miško krátke gate, posúval sa po nej dolu len veľmi pomaly. Ako som ho tak pozorovala, zrazu som sa pristihla pri tom, ako mu vravím: ” Ľahni si.”. Nielenže som mu to povedala, ale dokonca, keď sa v polovici šmykľavky zastavil, šla som k nemu a chcela som mu ukázať, ako si má ľahnúť. Našťastie začal protestovať. V tom momente som sa zastavila a uvedomila som si, čo práve robím.

Nútila som ho, aby sa šmýkal rýchlejšie a inak ako sám chce, pretože podľa “môjho presvedčenia” sa šmýka príliš pomaly. (úplne absurdný dôvod)

Ako často deti v dobrom úmysle nútime robiť veci, na ktoré ešte nie je čas?

Týmto našim konaním ich nielenže tlačíme do toho, aby preskočili dôležitú fázu vo vývoji/procese učenia, ale pripravujeme ich o možnosť objavovania, experimentovania a radosti z toho, že to dokázali samé. Vlastne im nepriamo vravíme: “ty to sám, bez mojej pomoci, nedokážeš”.

Donna Bryant Goertz to krásne vystihla v článku Návod na použitie pre dieťa:
“Chcem vynaložiť obrovské úsilie na to, aby som zvládol niečo veľmi ťažké, niečo, čo sa nedá zvládnuť na prvý pokus. Chcem, aby si mi dala priestor, materiály a všetko ostatné, čo mi umožní uspieť po počiatočných ťažkostiach. Sleduj či nepotrebujem lepší, alebo menší nástroj. Vyšiu, alebo bezpečnejšiu podnožku. Nižší stolík, nádobu, ktorú dokážem sám otvoriť, nižšiu poličku, alebo jasnejšie vysvetlenie postupu. Nechcem, aby si to robila za mňa, alebo ma nútila, aby som to zvládol rýchlejšie. Neľutuj a nechváľ ma.”

“My obaja máme veľké šťastie, že sa vo mne skrýva tajný plán pre môj ​​vlastný spôsob existencie. Môj tajný plán ma vedie. Som v bezpečí a šťastný, keď ho nasledujem. Je pre mňa neodolateľný. Ak budeš konať v rozpore s mojím konaním, vďaka ktorému rozvíjam sám seba podľa môjho tajného plánu a budeš ma nútiť, aby som bol ako ty, podľa teba, tvojho načasovania a s tvojím úsilím, zabudnem pracovať na svojom tajnom pláne a začnem s tebou bojovať. Postavím sa proti tebe a všetkému, za čím si stojíš. Je to moja povaha, môj spôsob, ako chrániť seba. Môžeš to volať integrita.”

A tak som sa rozhodla, že nebudem Miškovi zasahovať do jeho tajného plánu a dám mu toľko času, priestoru a podpory, koľko bude potrebovať.

Citát je z článku: Návod na použitie pre dieťa. Prekladala som ho voľne tak, ako som v danom momente najlepšie vedela.

3 Comments

  • Reply

    Saša

    October 9, 2014

    Zuzka,úplne úžasná stránka,inšpiratívna v spôsobe výchovy a myslenia vobec.Želám ti veľa energie a pre seba si želám aby si neprestala písať,ďakujem za to,že si možem čítať tieto články

    • Reply

      Zuzana

      October 9, 2014

      Saška, veľmi pekne ďakujem za nádherné slová. Vaše komentáre ma motivujú k ďalšiemu písaniu. Prajem tebe aj celej tvojej rodinke len to najlepšie.

  • Reply

    Hanka

    August 23, 2015

    Zdravím,

    můžu se zeptat na názor? Mám mrně, které odmítá skoro cokoli dělat samo (kromě hraní, samozřejmě :). Třeba to i zkusí, ale pak řekne “mama” a na tom trvá. Například odmítá jíst sám. Když se začal zajímat o lžíci, vždycky jsem ho nechala, ať si to zkouší jak chce. Párkrát vyzkoušel, trochu si s tím pohrál, ale jinak se nechal krmit. Když byl starší a bylo vidět, že už by dokázal jíst sám (bez problému si dával lžíci do pusy, byly mu cca necelé dva roky), tak jsem chtěla aby začal jíst i sám, ale ani náhodou. Začal tvrdit “mama, mama” a nechtěl. Zkoušela jsem to různě, po dobrém (pomáhání, přemlouvání, slibování že mu pomůžu, slibování odměny) i po zlém (to že jsem se zlobila a byla přísná nebo ho nechala s miskou, že půjdu mezitím dělat něco jiného), ale bez šance. Vždycky prohlásil “mama”, začal hrozně brečet, odmítal vůbec vzít lžíci do ruky, ani jen tak že bych mu já pomáhala a byl schopný jít radši spát bez večeře, než aby jedl sám. Pak už když se jenom chystalo jídlo, tak se dopředu ujišťoval “mama kmit”. Úplně stejný přístup má i k oblékání, kreslení a víceméně čemukoli. Stačí když třeba jenom řeknu “já ti ukážu, jak se oblékají ponožky, nebo sundavají tepláčky” a už začne fňukat “mama, mama”. Prostě chce ať všechno dělám za něj.
    U kreslení ho moc baví koukat, říká co mám kreslit já, ale sám vzít pstelku nebo fix do ruky vysloveně odmítá.
    Tak to bylo odjakživa. Cokoli jsem chtěla aby zkusil, třeba i jen tak že mu pomůžu, tak prohlásil “mama” a konec.

    Jsem z toho dost nešťastná a nevím jak k tomu přistupovat. Jestli ho nenutit vůbec, i když už je velký na to aby se to aspoň začal učit. Ani kolektiv nepomáhá. Chodíme občas do jeslí a i tam prý trvá na tom, že teta má krmit, i když vedle vidí jíst děti samotné. (Taky mi tam tvrdí, že už by měl jíst sám.)
    Teď jsou mu dva a čtvrt. Sice je schopný jíst sám, když na tom trvám tak lžíci do ruky vezme a jí, ale škemrá “mama kmit” a musím mu úplně každou jednotlivou lžíci říct (celkově ho jídlo nějak moc nezajímá a klidně by radši nejedl :).
    Co myslíte, co s tím a jak to řešit?

    Hanka

    A gratuluju k novému mrňouskovi! Moc krásný a roztomilý. Doufám, že bude blog i o něm. Už jsem si říkala, že článků nějak ubylo a teď se to vysvětlilo. :)

Leave a Reply