O bezplienkovej komunikačnej metóde som sa dopočula až po Miškovom narodení. Veľmi ma táto metóda zaujala, no všetko bolo pre nás nové, a tak som nemala čas podrobnejšie si ju naštudovať. Jedného dňa som dostala email od Lucky, v ktorom mi písala, že BKM praktizuje so svojím synčekom od narodenia. Poprosila som ju, či by sa nechcela o svoje skúsenosti podeliť, a tak vznikol tento post. Nielen to, spoznala som úžasnú mamičku, ktorá ma veľmi inšpirovala.
Čím ťa BKM zaujala, že si sa rozhodla aplikovať ju?
Když jsem se poprvé „náhodou“ v časopise dočetla, že je něco takového vůbec možné, úplně mě to nadchlo. Myslela jsem si, že stejně nadšené by byly všechny maminky, kdyby o možnosti BKM věděly. Že jen neznalost způsobuje zaplenkované děti. To, že si novorozenec umí říct, že se mu chce, mě naprosto ohromilo.
Čo ťa na BKM fascinuje?
To, že uznává miminka a malé děti jako plnohodnotné vědomé bytosti. Že respektuje jejich právo vykonat potřebu tehdy, kdy potřebují, a na místo, aby to pro ně bylo pohodlné. To, že malé děti jsou rychle bez plenky a neobtěžuje je mezi nožičkami. Jelikož nejsem zastáncem jednorázových plen, měl syn látkovky. Ale když teď vidím, jak se mnohem starší děti batolí s velkým nákladem mezi nožkami, cloumá se mnou vděčnost, že syn může běhat jen tak.
Kedy si s BKM začala? Ako si postupovala?
Začali jsme, když byl syn v břiše. Komunikovali jsem spolu. Ptala jsem se jej, zda chce praktikovat bezplenkovku. Sdělil mi, že samozřejmě, že si nedovede představit, že by některé dítě chtělo být dobrovolně v mokru. Hned v břiše jsme si domluvili signály. Mručení na kakání a syčení na čurání. Chtěli jsme začít s praktikováním BKM už v porodnici, ale jelikož byl samostatný pokoj obsazený, nechtěla jsem začínat s něčím, co jsem neznala, před cizí maminkou. I tak bylo dost situací, kvůli kterým si mohla ťukat na čelo. Když jsme se se synem vrátili z porodnice domů, dala jsem jej po kojení na své nohy do „odbrkávací“ polohy. A syn mručel a přitom tlačil. A já mručela a přišlo mi to moc vtipné. A pak jsem si řekla, proč to nezkusit, když vím, že syn potřebuje. Začala jsem jej tedy po kojení brát nad velkou mísu v koupelně. Když kakal, mručela jsem a když čural, syčela jsem. Když to viděl manžel, jak syn čurá, začal říkat: „Á, jedou hasiči“ a bylo to. Uvědomila jsem si, že jsme vybrali znaky, které syn ještě dlouho nebude moct napodobit, a tak jsem změnila náš znak do jednotného „e“. Záhy po začátku praktikování BKM (začali jsme přesně týden po porodu), měl syn v průměru 3 čurací nehody denně, kakací nemíval. Ve dvou měsících skutečně používal znak „e-e“. Na úplném počátku jsem syna zkoušela navádět na signál. Ve třech měsících jsem pochopila, že není dobré učit dítě na signál, ale je na mně, abych pochopila, kdy potřebuje vylučovat. Od té doby jsem používala znak „e-e“ jen když už syn vylučoval nebo poté, aby věděl, že tomuto říkáme u nás doma „e-e“, nikoliv proto, abych ho tím znakem navedla. V tom vidím zásadní rozdíl od klasického praktikování BKM.
Podľa čoho si vedela, že tvoj synček potrebuje ísť na toaletu?
Nejprve podle vypozorovaného denního režimu (vylučování během a po kojení), následně podle signálu „e“, který bezchybně hlásil a dále podle intuice a naladění se na syna a jeho potřeby. Zpočátku se nám občas stala čurací nehoda, ale kakání jsme vychytávali bez problémů, to jako by si syn hlídal a nechtěl se pokakat, proto dal vždy jasně najevo, že potřebuje na toaletu. A hlavně podle jeho nálady. Když potřeboval na toaletu, dával to najevo nespokojeností. Pamatuji si, že jsem vždycky před někým řekla: „Teď je nervózní, potřebuje na toaletu.“ Odpovědí mi bylo: „Takto vypadá nervózní dítě??“ Takže další pro nás obrovské zjednodušení BKM bylo zajištěním synovy naprosté spokojenosti (šátkování, společné spaní v posteli, kojení, neustálý kontakt), a potom nám sebemenší synovo vrnění dalo jasný signál k tomu, že potřebuje na toaletu.
Ako si riešila situáciu, keď syn potreboval čúrať/kakať počas kojenia?
Této otázce jsem se snažila vyhnout, budiž tedy:-D Syn kakal vždycky po kojení, takže jsem jej dávala po kojení. V jednom krátkém období, kdy syn čural během kojení a my byli ve fázi, kdy jsme se s BKM sžívali, jsem držela pod synem při kojení menší kelímek. Nešlo o to, že se počurá do plenky, šlo spíš o to, aby věděl, že může čurat mimo plenu a byl na to zvyklý. Toto období trvalo asi velmi krátce, protože si vybavuji jen několik málo takových kojení.
Používali ste plienky? Ak áno aké?
Používali jsme jednovelikostní látkové pleny na patentky Anavy plus svrchní pleny. Kromě noci jsme používali svrchní vlněné kalhotky. Na noc svrchňáčky Imse Vimse. Dovnitř jsme vkládali separační plenu, aby syn necítil mokro. Ve dvou měsících jsem mu nakoupila první tréningové kalhotky Anavy na patentky a začali jsme je používat. Později jsem mu dávala pleny jen na spaní a jinak měl přes den tréningovky. Hlavně na cesty ven, na doma jsme se snažili, aby byl bez plenky úplně. Tréningové kalhotky Anavy vřele doporučuji, bez problémů zachytí dětské čurání, i přesto, že výrobce upozorňuje, že na to není určeno. Je určeno pouze na drobné nehody. Ale nám tréningovky skvěle sloužily místo plen během dne.
Ako ste riešili nočné cikanie/kakanie?
Zpočátku jsme chodili na záchod i v noci. Bylo snadné poznat, kdy syn potřebuje. Začal se vrtět, probouzet. Vzala jsem jej, vyčural se, pak se napil a hned u prsa usnul a spal dál. Kolem desátého měsíce mi ale dal svou nespokojeností najevo, že chce spát a nechce být rušen. Od té doby dáváme na noc Anavy spolu s další vkládací bambusovou nebo konopnou plenou plus separační plenu.
Kde synček čúral/kakal?
Nejprve jsem dávala syna nad velkou mísu v koupelně. Když mu bylo 14 dní, byla jsem s ním na kurzu masáže miminek. Věděla jsem, že potřebuje, neměli jsme ale mísu. Zkusila jsem podržet synka nad toaletou a od té doby jsme jej dávali nad toaletu. Když bylo potřeba improvizovat a nechtěl nad toaletu, vzali jsme zavděk i umyvadlem. U chlapečků se dal zpočátku použít vleže i větší kelímek, u holčiček nedoporučuji. Od svého okolí jsem neustále poslouchala, že BKM mě nepřivede ke snadnému používání nočníku. Stejně mluvila i odborná literatura. Mám ale jinou zkušenost. Nevidím rozdíl v tom, jestli se dítě vyčurá do nočníku nebo do záchodu. Je podle mě jen otázka času, kdy si dítě bude chtít sednout na nočník. V roce jsem se snažila syna na nočník posadit, on ale nechtěl. Odnesla jsem tedy nočník z dohledu a neřešila to. Po nějaké době jsem jej přinesla do místnosti a čekala, až si na něj bude chtít syn sám sednout, což se stalo v jeho sedmnácti měsících. Od té doby čurá do nočníku. Proto je pro mě přirozená BKM cestou vedoucí k nočníku bez násilného učení.
Čo bolo pre teba na BKM ľahké?
Lehké bylo období, kdy syn nemluvil, ani se zvukově moc neprojevoval. Jen řekl „e-e“ a já věděla, že potřebuje.
Čo bolo ťažké?
Nepřipadat si jako blázen, když lítáte s měsíčním miminkem co chvíli na záchod, i mimo domov. Teď už bych si tak ale nepřipadala. A taky nějakou dobu po porodu, kdy se syn kojil hodinu až dvě. Nemyslím interval, ale délku jednoho kojení. Noční vstávání, protože jsem jej nechala se napít a pak s ním šla na záchod a pak zase k prsu a zase na záchod, během jednoho kojení několikrát po sobě. A také být neustále pružná a vycítit, co syn skutečně potřebuje. Když se nechce vyčurat nad miskou, nemusí to znamenat, že se nechce vyčurat, ale třeba je mu nepříjemná poloha a tu je potřeba změnit.
Poloha dieťatka pri kakaní v takom malom veku je jasná, ako je to s cikaním?Ano, poloha je stejná. Ono taky v tomto věku nikdy nevíte, co zrovna dítě bude dělat. A nezřídka syn čural i kakal současně. Ale v takových chvílích je i držení nad záchodem jako přihláška do soutěže o správnou trefu:-D Nicméně syn má rok a půl a jelikož ještě nečurá vestoje, poloha na kakání i čurání je u nás pořád stejná, ať se jedná o držení nebo sedění na nočníku.
Aký starý je synček dnes a aký bude váš ďalší krok čo sa cikania/kakania týka?
Syn má rok a půl. Tréningové kalhotky na ven jsme přestali nosit v roce. Od roku syn chodí „jen tak“ nebo v trenýrkách jako správný chlap. I když už nenosil plenky, přesto jsme se spoléhali na intuici. Na nočník jsem syna neučila, protože věřím, že děti ví, na co nočník je. Jen jsem jej občas vytáhla a nechala v pokoji. V sedmnácti měsících si na něj syn sám sedl a od té doby chodí na nočník. Viděl u své dvacetiměsíční kamarádky, že říká „a-a“ a pak si sedne na nočník. Okamžitě začal říkat „a-a“ taky, týden nato se posadil poprvé na nočník. Takže dnes používáme jako výraz pro toaletu „a-a“. První čtyři dny syn chodil jenom na nočník a vždycky bezpečně hlásil „a-a“. Potom jsme začali opět kombinovat i toaletu i nočník. Vzhledem k tomu, že si syn ještě sám nesundá oblečení, aby si mohl sednout na nočník, někdy je pro mě snazší jej dát nad toaletu, hlavně pokud se pohybujeme blíž toaletě než nočníku. Někdy si sám sedá na nočník a pak vím, že je potřeba sundat mu kalhoty. Někdy si nočník přinese až ke mně a dá mi tím najevo, že potřebuje. A někdy se pořád spoléháme na intuici, ale je to nádherné a krása je v tom, že už jsme tak naladění, že je v podstatě jedno, jestli řekne „a-a“, nebo sama vím, že potřebuje. Připadá mi, že to je důvod, proč nehlásí vždycky, totiž že ví, že mu rozumím i beze slov. Děti se rodí s přirozenou schopností komunikovat telepaticky a musí být hodně překvapené, že jim nerozumíme. BKM je jedna z cest, které nás můžou naší přirozenosti bezeslovné komunikace zpět přiblížit.
Čo ťa BKM naučila?
Naučila mě, že děti si jsou vědomi sami sebe od prvních okamžiků. Myslím tím v břiše:-D Že nemůžu klamat. Možná sebe ano, ale syna ne. Děti vycítí, když něco není v pořádku. Naučila mě, že děti tímto způsobem dokáží komunikovat. Takže zatímco ostatní rodiče řešili, že neví, kdy chce jejich dítě na toaletu, my řešili v průběhu BKM jinou záležitost. My jsme věděli, že syn chce, syn věděl, že chce a věděl i to, že my víme, že chce. Přesto si postavil hlavu a nechtěl se nechat ani chytit. Pak nastal čas, abych k sobě byla upřímná a začala zkoumat, co mi tím chce říct. A taky mě naučila, že není potřeba řešit, co bude, ale je dobré užívat si to, co je teď. Naučila mě být plně v přítomnosi. A hlavně mě naučila, že i cesta může být cíl.
Pro snazší pochopení uvedu příklady. Úplně na začátku jsem se těšila na to, až bude syn úplně bez plen… Namísto toho jsem si uvědomila, že i cesta je cíl a že to, že nosíme ven jen tréningovku, doma jsme bez pleny a můžeme spolu takto komunikovat a být si neustále nablízku je vlastně víc, než bych si mohla přát a než by mi samotný fakt, že je syn prostě bez plen, dal.
Stalo se nám, že si v jednom období syn postavil hlavu. Nechal se podržet od tatínka i babičky, ale se mnou se mu na záchod moc nechtělo. Věděla jsem, že mi tím chce něco říct. Měla jsem to už ověřené. Pátrala jsem, ale nemohla jsem na nic přijít. Pak jsem s ním jela v autě z návštěvy, na kterou se mi nechtělo. Ale znáte to, jsme tak asi nejspíš vychovaní všichni. Hledíme víc na to, co se sluší a patří a na to, co si o nás ostatní pomyslí, nebo na to, jak je nezranit, než na nás samotné. A tak jsem se po cestě ptala syna, proč si takhle škodí, když ví, že chce čurat, já to vím a on se radši počurá, a to i přesto, že víme, že mu to není příjemné. A vtom to přišlo. Kážu vodu a piju víno. Proč si tak škodí? A proč si škodíš ty, milá maminko, že jezdíš na návštěvy, které tě jen unavují a nic ti ani těm druhým nepřináší? Byli jsme doma. Po vysednutí z auta se se mnou syn po nějaké době konečně vyčural. Ještě se u toho ale trochu vykrucoval. No jo, vždyť já jsem sama neměla jasno a pořád jsem se ještě vykrucovala, co se stane příště, až zase budu pozvaná na takovou návštěvu. A dost! Tohle mi za to nestojí. Syn má pravdu. Nepojedu a hotovo. A bylo to. Syn už neměl důvod se kroutit. Takže tomuhle všemu mě učil syn prostřednictvím BKM.
Myslím si, že už samotný fakt mít dítě člověka posouvá k jedinému skutečnému okamžiku, a to k přítomnosti. Ale i tak je snadné být mnohdy myšlenkami někde jinde. Zkuste ale praktikovat s dítětem bezplenkovou komunikační metodu a být přítomni jen tělem. Odpovědí vám bude mokro mezi nožičkami vašeho milovaného tvorečka. A tak kdykoliv se nám zpočátku stala „nehoda“, věděla jsem, že jsem byla mimo.
Potom nastalo období, kdy chtěl syn čurat jen venku. Bylo léto a já pořád řešila, co bude, až bude zima a syn nebude chtít pořád čurat vevnitř. Nebylo potřeba řešit, co bude, ono se to vyřešilo samo, mezitím totiž syn začal chodit na nočník. Takže trápit se zbytečně problémy, které neexistují, je opravdu nesmysl.
Čo si sa vďaka BKM naučila o svojom synčekovi?
Že je naprosto úžasný. Ale na to bych určitě přišla i bez BKM:-D Naučila jsem se, že můžu věřit vlastní intuici. Že telepatické spojení se synem funguje naprosto bezpečně. Naučila jsem se, že si je vědom sám sebe a svých potřeb nezávisle na svůj věk. A taky nám všichni hned od narození říkali, že tak veselé a spokojené dítě ještě nezažili. Syn je opravdu nadmíru veselé a spokojené dítě. Věřím, že ke spokojenosti vede spousta cest a netvrdím, že dítě v pleně nemůže být spokojené. Jen vím, že u nás BKM a respektování potřeb syna a naslouchání mu skutečně vede k jeho trvalé a hluboké spokojenosti. Neustále mu všichni odhadují vyšší věk. Je velmi bystrý a chápavý. Věřím, že k tomu mimo jiné přispělo i to , že o sobě může odmala rozhodovat, že ví, že má naši důvěru a podporu. Odmala měl na výběr, tady máš záchod, tady plenečky, vyber si. A on si vybíral. BKM skutečně není jen o tom, jestli vaše dítě má suchou plenu nebo ne, ale je to o vzájemném rozvíjení důvěry, spolupráce, komunikace, porozumění a lásky.
Akú literatúru o BKM by si doporučila?
Bez plenky od Ingrid Bauerové. Doporučuji přečíst a posléze upravit podle vlastních potřeb. Ještě jednou na tomto místě zdůrazňuji, že nepropaguji BKM takovou, jak se běžně propaguje a vyučuje – tzn. učení dětí vylučovat na signál. Doporučuji přirozenou BKM, při které dítě vylučuje, kdy pořebuje, a je jen na nás dospělých, abychom jeho signálům porozuměli. Ale věřím tomu, že když něco opravdu chceme a děláme vše pro to, aby se to uskutečnilo, určitě se nám to povede.
Čo by si poradila mamičkám, ktoré chcú s BKM začať?
Nebojte se to zkusit. Nebojte se začít. A nevzdávejte to při prvních neúspěších. Uvidíte, že vám vaše dítě vaši snahu tisícinásobně oplatí. A užijete si to spolu všichni. Bezplenkování skutečně přináší spoustu humorných situací a spokojené dítě i rodiče. Věřím tomu, že pokud skutečně budete chtít vy i vaše dítě, určitě vám přirozená BKM půjde a moc si ji spolu užijete. Nejsem odborník na BKM. Jsem máma, která jenom předává své zkušenosti. Jedině z tohoto pohledu vám můžu radit. Není to soutěž o to, kolikrát se vám podaří s miminkem vyčurat mimo plenu. Je to úžasná cesta s vaším miminkem, při které si budete všímat čím dál tím hlubšího vzájemného propojení. Smějící se čurající miminko je pohled k nezaplacení. A nezapomeňte, že děti praktikující BKM touto cestou komunikují, takže pokud se vzpouzí nebo jinak nesouhlasí, určitě pro vás mají nějaký vzkaz.
Dovolím si trochu odbočit, i když ne tak docela – ale bezplenková komunikační metoda je komunikační metoda a pro mě znamená telepatickou komunikaci. Absolvovala jsem kurz komunikace se zvířaty a potom začala komunikovat i s dětmi. Na několika případech komunikace s „cizími“ miminky jsem si ověřila, že můžu komunikovat nejen s vlastními dětmi. Můžu vám tedy komunikaci nabídnout, pokud byste o ni měli zájem. Je to určitě minimálně dobrá berlička pro začátek vaší komunikace s vlastním dítětem, pokud si nejste jistí, nebo nevíte, jak na to. Neřešíme samozřejmě pouze BKM, řešíme i zdraví nebo chování dětí, které se nám třeba nezamlouvá. Ale ze své zkušenosti zastávám názor, že děti nikdy nic nedělají jen tak. Jsou to naši velcí učitelé a přesná zrcadla a záleží jen na nás, zda se od nich necháme učit. A přesně pro takové rodiče je to cesta. Nečekejme, že když se dítě vzpouzí, chce nám tím sdělit, že máme krásné oči. Většinou má pro nás daleko hlubší a cennější informace. Je docela možné, že první se objeví pár slz smutku, které určitě rychle vystřídá obrovské štěstí ze vzájemného porozumění a prohloubení vztahu. Ale to by bylo na další téma.
Přeji vám, abyste si užívali chvíle s vaším miminkem, ať už s BKM nebo bez ní, minimálně tak jako já;-)
S láskou Lucie
Lucka sa rozhodla, že bude pomáhať rodičom prehlbovať porozumenie medzi nimi a ich bábätkom. Momentálne pripravuje nádherné webové stránky: mourovatykuba.
Sú v mnohých smeroch inšpiratívne. Neváhajte sa Lucky spýtať na čokoľvek, pomôže vám lepšie sa naladiť na vaše bábätko.
